Proč jsem se rozhodla změnit profesi
Jsem jaká jsem.
Velmi dlouhou dobu jsem strávila v jedné společnosti a i když jsem měnila svá zaměření a týmy, ve kterých jsem pracovala, uvědomila jsem si najednou, že je čas odejít. Čas zastavit se a nadechnout. Čas, kdy chci dělat to, co chci já a ne ostatní kolem mě.
Začala jsem hledat svůj nový směr a čekala, že přijdu na něco nového, objevného. Ale ono si mě to našlo ještě dřív, než jsem začala hledat. Já si to musela jen uvědomit a dovolit si o této profesi vůbec uvažovat.
V posledním více než roce jsem vcelku intenzivně svému nejbližšímu okolí naslouchala, kladla otázky a občas i navrhovala různé varianty řešení, aby si dotyčná osoba mohla ujasnit, co a jak chce vlastně v životě řešit. Když už jsem touto činností trávila více než 2 hodiny denně, tak jsem jen tak z legrace prohlásila, že se tomu asi začnu věnovat profesionálně.
No a on se tomu nikdo nesmál.
Chvíli mi trvalo, než mi to vše došlo. Než jsem si uvědomila, že je to přesně to, co hledám.
Stanu se koučem.
V tu chvíli to do sebe začalo všechno zapadat.
V rámci mého původního povolání projektového manažera a IT analytika bylo jednou z mých důležitých činností komunikovat se zákazníky. A tím nemyslím hlídání termínů a zasílání faktur, ale dokázat se vyptat na jejich problémy a s pomocí mých kolegů hledat vhodné řešení. Základem tak bylo správně se ptát. První předpoklad pro mou novou profesi.
Druhým neméně důležitým faktorem je, že vás to musí bavit.
Možná, že to bude znít jako klišé, ale já opravdu ráda pomáhám lidem si najít vlastní cestu a realizovat si své sny.
To jejich prozření, že ono to vlastně jde, ta energie, která z nich najednou září, když si najdou tu vlastní cestu, ta radost a štěstí, že lze dosáhnout jejich cíle, jejich snu. Toto asi nemůže nic nahradit. Jsem na všechny ty lidičky neuvěřitelně hrdá, že to dokázali. A moc mě hřeje u srdce, že jsem mohla stát po jejich boku, když si tu svou cestu hledali.